Ve čtvrtek dne 14.11.2024 se uskutečnila schůzka zástupců základních organizací odborového svazu KOVO v Bosch Powertrain s.r.o v Jihlavě se zástupci odborového svazu IG-Metall z Bosch Hildesheim a Bosch Buehl.
Toto společné jednání iniciovali kolegové z Evropské rady zaměstnanců na základě dění v rámci skupiny Bosch BBM. PS Transformace, jejíž dopady na zaměstnanost se začínají projevovat v plné síle, totiž přímo ohrožuje tisíce lidí. Pokud potom vezmeme v potaz i dění v rámci dodavatelských řetězců, potom se dění v automobilovém průmyslu a průmyslu v Evropě obecně dotkne života milionů lidí.
Rušením pracovních míst totiž nejsou ohroženi jen zaměstnanci, ale přímo i jejich rodiny. Jak je to možné? Protože právě tito zaměstnanci mnohdy přinášejí do rodinného rozpočtu největší část rodinných příjmů. To je dáno tím, že poměrně vysoké mzdy ve společnosti Robert Bosch nastavily v minulosti vyšší životní standard našich zaměstnanců a jejich rodin.
Ostatně, to je naprosto v pořádku. Kdo jiný by měl táhnout ekonomiku svojí kupní silou, když už ne ani zaměstnanci nadnárodních společností, kteří se hlásí mezi TOP společnosti průmyslového světa.
Petr Nesměrák (JhP, EWC), Ladislav Melichar (JhP), Roman Bence (JhP)
Společně s kolegy jsme strávili celý den plánováním společné, evropské solidární politiky zástupců zaměstnanců společnosti Bosch. Úspěch jedněch totiž nesmí být prohrou jiných. A solidarita neznamená jen mlčení anebo přikyvování, ale také aktivní pomoc tomu, kdo ji právě potřebuje.
To, že společnost Bosch těží ze vzájemného soupeření jednotlivých závodů Bosch o to, kdo přežije (v korporátním žargonu – perspektiva lokalit) nás jako zaměstnance nesmí rozdělit. Nesmíme se nechat vmanipulovat do situace kdo víc ohne svůj hřbet a skloní se před tlakem na personální náklady, ten uspěje. Otázka personálních nákladů ve výrobních závodech společnosti Bosch je totiž managementem na všech úrovních společnosti prezentována jako úhelný kámen budoucnosti lokalit. Modla nekonečného růstu profitu tesaná korporáty v rámci jejich konkurenčního boje, nesmí být přenášena mezi zaměstnance jako jejich vlastní konkurenční boj. Zaměstnanci na svoje bedra nemohou brát riziko podnikání zaměstnavatelů, pokud jej nemohou ve všech aspektech přímo ovlivnit, natož u nadnárodních společností.
Cíli zaměstnavatelů, rozděl a panuj, se musíme jako Evropští zaměstnanci společně postavit. Kdo jiný než my, střední třída, kteří jsme dosud v rámci ekonomiky pomáhali nivelizovat mzdové průměry, oddělovat chudobu od luxusu a starosti o budoucnost našich dětí od nezkrotných plánů neustálého hospodářského růstu totiž bude v budoucnu v Evropě kupovat produkty firem, které se dnes staví proti nám, svým zaměstnancům.
Je třeba ukázat, co slovo solidarita znamená v praxi. Je třeba namísto pouhého mluvení začít konat. Zajímejme se o svoji budoucnost, dokud je čas. Pomáhejme slabším a těm, kteří se v těžké situaci právě nacházejí. Protože nevíme, kdy přijde náš čas a budeme čekat na pomoc ostatních.
Stůjme při sobě a podporujme se. Nenechme se zaměstnavateli rozdělit a rozhádat. Španěl, Ital, Francouz, Němec i Čech totiž mají bez ohledu na svoji národnost stejné radosti i starosti.
My všichni chceme práci a za to adekvátní mzdu. To není luxus. To je naše právo!
