Na montáži úřaduje BUBÁK
V továrně se již několik let pohybuje Bubák. Bubák je vedoucí pracovník, který má potřebu získat frčky a zalíbit se svými inovacemi. Inovacemi typu prodlužování intervalů používání kapalin při testu potápkou, nad rámec doporučení výrobce, které následně lidem ničí ruce a svým zápachem lákají ostatní ovády z dalekého okolí. Nebo výměnou barev triček! Protože pak přece pojede výroba lépe a lidi budou spokojenější. Bubáka spolehlivě zastaví světlo! A tak jsme si na něj museli již několikrát posvítit. Vypadá to, že i letos, budeme muset zažehnout pochodeň proti blbosti a na Bubáka (říkejme mu třeba Aleš) si posvítit znovu. Bubák to možná nemyslí zle, anebo možná nemyslí vůbec. Nevíme. Každopádně každý zaměstnanec, který se střetne s Bubákem Alešem a jeho invencemi má možnost se na nás obrátit, pokud uzná, že se Bubákovo temno rozlévá továrnou. Podle ověřených informací byl Bubák naposled spatřen na ML1 výroby CP3.
Jídlo nebo kus ledu?
Stravování v továrně je vděčné téma, které někteří zaměstnanci rádi „konstruktivně“ diskutují. Ohlasy typu, že pokud nebudou mraženky, co si dám 26.12. na oběd jsou minimálně zarážející. Proč nebudou mraženky? Důvodů je více. Jedním z nich je to, že s novým konceptem, který má za účel zlepšit kvalitu stávajícího jídla je potřeba na přípravu více místa. Z důvodu legislativních požadavků totiž ve veřejném stravování není možné používat stejná pravidla, jako doma. Doma skutečně nemáme zvlášť místnost a vybavení na přípravu ryb, další na zeleninu, další na maso a jiné zase na přípravu svačin, salátů anebo dezertů. A jelikož místa není nazbyt, musel se s tím nejen poskytovatel gastro služeb, ale i firma a odbory společně nějak poprat.
Kvalitní teplé jídlo je naprostá priorita! A aby bylo ve stejném prostoru možno něco zlepšit, zkrátka se musí udělat nějaké kompromisy. Jedním z nich jsou mraženky a pitná voda s aroma a cukrem v 1,5L flaškách. A rozhodlo se to škrtem pera u stolu? Tak jednoduché to nebylo. Odpovědný pracovník stravování v JhP musel provést analýzu odběru každého typu menu tak, aby bylo zřejmé, jak se to dotkne koncových zákazníků. Totiž zaměstnanců, kteří stravu v JhP odebírají.
Mnoho věcí není tak jednoduchých, jak se na první pohled zdá. Ale také se říká, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Role odborů byla v tomto ohledu jednoznačná. Chceme, aby se kvalita menu zlepšila a nebyl žádný významný dopad na strávníky. A co chlazená a regenerovaná jídla? Anebo Re-krabičky? Tato témata zkusíme přiblížit příště. Na závěr však musíme zmínit, že obavy a kritické postoje jsme měli jako zástupci zaměstnanců od počátku. Naše otázky a připomínky byly stejné nebo podobné jako slyšíme. Pokud by tento nový koncept nesplňoval to, co nám bylo předvedeno a přislíbeno, i přes nelibost některých, bychom zasáhli a situaci řešili.
Protestní mítink v Liberty
Jako odbory KOVO jsme se připojili k účasti na protestním mítinku před firmou Liberty v Ostravě. Proč? Nový majitel hutí se totiž pokouší replikovat svoji strategii „likvidace“ oceláren v Evropě. Proč? Nehledejme nic jiného nežli cíl finanční, ve prospěch majitele. Co se nám nelíbí a proč jsme protest podpořili? Naše země má historické kořeny ve strojírenství. A těžký průmysl je matkou strojírenství. Jak říkáme, ocelové srdce těžkého průmyslu je Liberty. A pokud toto srdce přestane tlouct, nejen že tím ztratíme další část strategického odvětví v ČR a budeme muset ocel dovážet v mnohem větší míře, ale tisíce lidí přijdou o práci. Tisíce již o práci v tomto regionu přišli v důsledku útlumu těžby nerostného bohatství. A další „programátoři“ v tomto regionu vážně nejsou potřeba. Jednou z variant je dle našeho názoru státní podíl. A to nejen zde. Ale u všech strategických zdrojů. V některých oblastech se nedostatek státní intervence již projevil. Například v energetice anebo vodohospodářství. Bylo by dobré se tedy zamyslet, jak situaci zvládnou při napáchání co nejméně dalších škod.
